Lidové noviny

Anketa mezi soudními exekutory na téma místní příslušnosti soudních exekutorů. Jedním z oslovených je i soudní exekutor Miloslav Zwiefelhofer.

Kompletní článek naleznete níže:

Jeden dlužník, jeden blízký exekutor

Český dlužník má dnes i několik exekutorů. Poslanci to chtějí změnit. Komu to skutečně prospěje, zjišťovaly LN v anketě mezi exekutory.

Ve sněmovně leží návrh zákona, který může překreslit exekuční mapu Česka. Zavedení teritoriality exekutorů by znamenalo, že by se případy rozdělovaly rovnoměrně mezi všechny exekutorské úřady. Klíčem by byla blízkost dlužníkovi – nestalo by se tak, že by dlužník z Moravy měl exekutora v Plzni, jak je to možné dnes. Věřitel si totiž dosud vybírá, který exekutor výkon rozhodnutí provede.

Co si o změně myslí čeští exekutoři, zjišťovaly LN v unikátní anketě, které se zúčastnilo 46 exekutorů a exekutorek, tedy zhruba třetina celého stavu. K účasti byly vyzvány všechny exekutorské úřady.

Pro zavedení teritoriality se vyslovilo 37 hlasujících.

"Systém stojí na korupci"

Nejčastěji zmiňovaným argumentem pro zavedení teritoriality bylo ukončení závislosti exekutora na věřiteli. Velmi ostrou kritiku podmínili někteří respondenti striktní anonymitou v rámci ankety.

"Za stávajícího stavu jsou soudní exekutoři nuceni uzavírat velmi nevýhodné smlouvy, ve kterých se zavazují k neuplatňování zákonných nároků, případně přímo nezákonnému jednání (přiznávání vyšších nákladů advokátů, vratky z odměny). V případě nesouhlasu s takovým jednáním ze strany oprávněných prostě zakázky nedostanete," uvedl jeden exekutor, který si nepřál zveřejnit své jméno.

Další anonymní účastník ankety současný stav popsal jako "děsivý marast". "Přidělování exekucí velkých věřitelů (například pojišťoven) je založeno výhradně na korupci. Situace se dostala tak daleko, že úplatky dnes již požadují i některé společnosti, které mají malý objem pohledávek," popisuje exekutor osobní zkušenosti.

Mezi otevřené podporovatele teritoriality patří Milan Usnul, soudní exekutor z Prahy. "Zamezí se tím kšeftování s chudobou, povinný bude mít blíže k exekutorovi a exekutor k povinnému, tím bude dodržena hospodárnost řízení. Konečně bude naplněna nezávislost a nestrannost exekutora a zamezí se korupčnímu jednání v exekučním prostředí," napsal LN.

Jeho kolega z Mostu Jan Paraska oceňuje právě přiblížení k povinným. "Dnes často prakticky nemohou realizovat své právo nahlédnout do exekučního spisu či účastnit se různých nařízených jednání," uvedl.

"Častější kontakt s povinným a komplexnější řešení více pohledávek téhož dlužníka jedním exekutorem povede k tomu, že každý z věřitelů bude uspokojen více než při plné konkurenci všech exekutorů," myslí si také Vojtěch Jaroš, exekutor ze Znojma.

Změnu v přidělování případů podporuje i Stanislav Molák, exekutor z Havlíčkova Brodu: "Stávající systém se do značné míry vyčerpal a přežil. Efektivní byl v době, kdy se teprve vytvářel exekutorský stav a byly tu stohy neřešených případů z 90. let. Bylo nutné dlužníky naučit, že dlužit je drahé. Dnes tu máme opačný extrém dluhové pasti, který v posledních letech požírá sám sebe," myslí si.

Teď vítězí silní

Exekutoři, kteří si přejí zachovat nynější systém, argumentují tím, že teritorialita je "rapidním zásahem do zavedeného, dobře fungujícího systému". "Změna může vést ke snížení vymahatelnosti a chaosu na soudech," zněla jedna z anonymních odpovědí.

Exekutor Kamil Košina z Prachatic si myslí, že je třeba zachovat mezi exekutory soutěž. "V soutěži vítězí silní, ne ti, kteří silní nejsou, pouze by chtěli být, nebo ještě hůře, pouze tuto sílu verbálně deklarují," uvedl v anketě.

Také podle Reného Mohyly, soudního exekutora z Přerova, současný systém dobře funguje, ale "je jen dokolečka kritizován neziskovkami, které potřebují vykazovat činnost za astronomické částky, které čerpají z různých rozpočtů a fondů." Podle něj je naopak problémem "neustále něco novelizovat, protože účastníci jsou pak zmatení, čím se vlastně mají řídit," doplnil Mohyla.

Zastáncem nynějšího modelu je i jeho přerovský kolega Lukáš Jícha, vlastník jednoho z největších exekutorských úřadů. "Pokud chce soudní exekutor v soutěži obstát, pak může realizovat své nejlepší vlastnosti v oblasti managementu svého úřadu, odbornosti a inovací. Klíčem k úspěchu není už dávno drsný přístup k dlužníkům. Mnozí věřitelé preferují téměř proklientský přístup k vymáhání," vysvětlil Jícha.

A podle Miroslava Zwiefelhofera, exekutora z Prahy, by si měla politická reprezentace především ujasnit, zda chce, aby vykonatelnost práva zajišťovali soukromí exekutoři. "Pokud ano, je třeba pro ně vytvořit odpovídající a zároveň důstojné prostředí a nekomplikovat jejich činnost dalšími neuváženými novelami."

"Častější kontakt s povinným a komplexnější řešení více pohledávek téhož dlužníka jedním exekutorem povede k tomu, že každý z věřitelů bude uspokojen více než při plné konkurenci všech exekutorů," myslí si také Vojtěch Jaroš, exekutor ze Znojma.

Změnu v přidělování případů podporuje i Stanislav Molák, exekutor z Havlíčkova Brodu: "Stávající systém se do značné míry vyčerpal a přežil. Efektivní byl v době, kdy se teprve vytvářel exekutorský stav a byly tu stohy neřešených případů z 90. let. Bylo nutné dlužníky naučit, že dlužit je drahé. Dnes tu máme opačný extrém dluhové pasti, který v posledních letech požírá sám sebe," myslí si.

Teď vítězí silní

Exekutoři, kteří si přejí zachovat nynější systém, argumentují tím, že teritorialita je "rapidním zásahem do zavedeného, dobře fungujícího systému". "Změna může vést ke snížení vymahatelnosti a chaosu na soudech," zněla jedna z anonymních odpovědí.

Exekutor Kamil Košina z Prachatic si myslí, že je třeba zachovat mezi exekutory soutěž. "V soutěži vítězí silní, ne ti, kteří silní nejsou, pouze by chtěli být, nebo ještě hůře, pouze tuto sílu verbálně deklarují," uvedl v anketě.

Také podle Reného Mohyly, soudního exekutora z Přerova, současný systém dobře funguje, ale "je jen dokolečka kritizován neziskovkami, které potřebují vykazovat činnost za astronomické částky, které čerpají z různých rozpočtů a fondů." Podle něj je naopak problémem "neustále něco novelizovat, protože účastníci jsou pak zmatení, čím se vlastně mají řídit," doplnil Mohyla.

Zastáncem nynějšího modelu je i jeho přerovský kolega Lukáš Jícha, vlastník jednoho z největších exekutorských úřadů. "Pokud chce soudní exekutor v soutěži obstát, pak může realizovat své nejlepší vlastnosti v oblasti managementu svého úřadu, odbornosti a inovací. Klíčem k úspěchu není už dávno drsný přístup k dlužníkům. Mnozí věřitelé preferují téměř proklientský přístup k vymáhání," vysvětlil Jícha.

A podle Miroslava Zwiefelhofera, exekutora z Prahy, by si měla politická reprezentace především ujasnit, zda chce, aby vykonatelnost práva zajišťovali soukromí exekutoři. "Pokud ano, je třeba pro ně vytvořit odpovídající a zároveň důstojné prostředí a nekomplikovat jejich činnost dalšími neuváženými novelami."