Proč námi všichni pohrdají? Exekutor: Miloslav Zwiefelhofer

Stojíme před brankou malého baráčku na jednom z pražských předměstí. Dva exekutoři, přesněji řečeno exekutorští vykonavatelé, se příchozí starší dámy vyptávají, zdali zná mladíka, který si před lety půjčil u jedné z bank několik tisíc korun. Tón vykonavatelů je překvapivě klidný a projev příjemný. Dokonce až tak, že paní přislíbí, že více než desetitisícovou dlužnou částku za svého syna hned druhý den zaplatí. „Peníze dostanete. Běžte a už vás tu nechci nikdy vidět. Ani vás, ani vás a ani vás,“ ukazuje s šibalským, leč utrápeným úsměvem důchodkyně na každého z přítomných. První výjezd, který týdeník Ekonom absolvoval s vykonavateli soudního exekutora Miloslava Zwiefelhofera, byl překvapivě bez problémů. Ani při druhé cestě na odvrtávání zámků, zabavování věcí, dětský pláč, nebo dokonce násilí nedošlo. „To, že se nedostaneme dovnitř a necháme dlužníkovi jen výzvu k zaplacení pohledávky, se stává poměrně často,“ vysvětluje Zwiefelhofer, který si před šesti lety otevřel vlastní exekutorský úřad. Každá takzvaná mobiliární exekuce, u které mnohdy dochází až k zabavování majetku, ale zdaleka tak hladce neprobíhá. „Zrovna před týdnem rozbil dlužník našim vykonavatelům sekerou čelní okno u auta,“ dodává exekutor.

Za svou více než desetiletou praxi se Zwiefelhofer setkal už s řadou nebezpečných situací. Na denním pořádku jsou výhružné telefonáty, hrozby bombou nebo osobni návštěvy rozzuřených dlužníků přímo v kanceláři úřadu. S tím, že bude k takovýmto situacím docházet, Zwiefelhofer podle svých slov počítal, už když si svou profesi zvolil. Hůře se podle něj smiřuje se stále větším odporem široké veřejnosti. „Lidé se k exekutorům staví tak, jako by za jejich dluhy mohli. My jsme přitom jen vykonavatele nějakého soudního rozhodnuti,“ hájí svou profesi, která rozhodně není z nejsnazších. Každý případ totiž vyžaduje desítky úkonů. Exekutor musí nejprve požádat soud o pověření, zpracovat spis, zjistit na poště nebo u příbuzných, kde se dlužník nalézá, vydat exekuční příkaz na účet, zjistit, zdali má dlužník nemovitost. Až poté může přikročit k zabavování majetku. „Za šest let úřadu mam za sebou 120 tisíc exekucí. Každý jeden případ znamená zhruba 75 úkonů. Když si to vynásobíte, zjistíte, kolik úkonů pro mě zakázky představovaly,“ říká Zwiefelhofer.

Kdo si myslí, že protipólem těchto stresových situací je tučná odměna, je ale podle Zwiefelhofera na omylu. Exekutorům totiž podle jeho slov není příliš nakloněn ani stát, který osekává odměny a přidává další povinnosti. Z vymožené částky si nyní může exekutor vzít 15 procent, nejméně však 3000 korun. Pokud dlužník uposlechne výzvy a zaplati dobrovolně, snižuje se honorář na polovinu. „Došlo také k omezení cestovních nákladů, kdy si za den výjezdů můžeme účtovat maximálně 1500 korun,“ dodává. Při současných cenách si tak lepší soudní exekutor může podle něj přijít na obdobný plat jako soudce první instance, tedy asi na 50 tisíc, a to při sedmidenním pracovním týdnu.

To, co Zwiefelhofera v poslední době prý nejvíce trápí, jsou vysoké náklady, které se u jeho kanceláře o 43 zaměstnancích měsíčně vyšplhají do milionů korun. Mzdové náklady, ale i třeba zámečník. To jsou oblasti, kde exekutoři podle jeho zkušenosti utratí nejvíce. „Náklady jsou skutečně astronomické. Od začátku roku jsem proto musel propustit 20 lidi. Minulý týden jsem uzavřel třetí z původních čtyř skladů,“ dodává. Zakázky si proto jeho kancelář už velmi pečlivě vybírá. Například do vymáhání dluhů za dopravními podniky, kde je vymahatelnost zhruba na dvou procentech, už nejde.

A jak se staví k obrazu exekutora jako brutálního hulváta, jenž vyhrožuje a zabavuje věci, které nesmí? „Neříkám, že jsem bezchybný, ale tyto praktiky jsou naprosto zveličovány a společnost to chce slyšet. Když si srovnáte počet úkonů a počet důvodných stížností na exekutory, vyjde vám nula, nula procenta. Taková chyba je všude. V novinách, v televizi, u truhláře, v bance,“ hájí exekutorské povolání.

Kateřina Vokurková

redaktorka týdeníku Ekonom

Kompletní článek naleznete na www.ekonom.cz.